Nařízení

23. března 2011 v 16:17 | Bee |  Just me - ordinary girl
Schovávám se. Tohle nejsem já. Nikdy jsem neměla zapotřebí ukrývat všechny svoje pocity. Ale teď?
"Teď" je vlastně špatný pojem, přinejlepším poslední rok, jde všechno do háje. Snad je to tím, že ty klacky si pod nohy házím sama. Ale třeba je to něčím jiným...

Nikdy jsem neměla problém s tím "co na jazyku to na srdci". Vždycky jsem se smála, za každých okolností. Momentálně se směju tím opravdovým smíchem už jen málo. Ráno, když vstoupím do školy, tak si nasadím masku, kterou mi přidělili ONI. Chovám se, tak jak mě oni vidí. Vidí mě jako optimistu, jako někoho, kdo ví co dělá a má kuráž jít si za svým cílem. To jsem bývala já, na začátku střední školy.
Ale potom, když jsem doma, mám zvláštní pocit, že něco není v pořádku. Snažím se najít si cestu sama k sobě, ale bývají to jen záblesky, které trvají pár vteřin. Oni mě neznají, neví na čem "ulítávám". Neví, co miluju. Neví, jaká přání mám. Neví, čeho se bojím. Nikdo, doopravdy nikdo, neví kdo opravdy jsem. A jak by taky mohli, když to nevím ani já sama...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katyra Katyra | Web | 29. března 2011 v 18:48 | Reagovat

som na tom podobne...Každý deň si automaticky a nechcene nasadzujem masku,už som si tak zvykla správať sa pred ľuďmi tak ako treba (samozrejme som stále tá mrcha čo vela hovorí a má sebavedomia na rozdávanie) ale nikto nepozná moje pravé myšlienky.Pravé pocity.Nevedia aká som,pretože poznajú iba to čo som im dovolila aby poznali a čo som im ukázala alebo povedala...nebolo by príjemné stretnúť človeka,ktorý ťa prekukne aj napriek tomu ako sa správaš pred ľuďmi?ale to sa deje asi len vo filmoch :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama