V.I.P. zážitky z koncertních prken

2. dubna 2011 v 21:35 | Bee |  Just me - ordinary girl
Už se Vám někdy stalo, že se Vám splnilo něco, o čem jste ani nesnili? Nedokázali jste si to ani představit, protože jste věděli, že se to nikdy stát nemůže? A pak najednou, z ničeho nic, jako mávnutím kouzelného proutku se to stane? Vím, mám jen štěstí, ale mě se podobný případ stal....
Viz. v celém článku :)

Miluji živé koncerty. Hrozně ráda fotím ty lidi na podiu, světla a všechno kolem toho. Miluji tu atmosféru a to, že konečně můžu být sama sebou. Jelikož se v zimě nehraje, tak už jsem měla absťák po pořádně propařené noci, hučících uších a vyřvaných hlasivkách. A světe div se, zrovna v Praze ( tedy u nás ) hraje moje nejoblíbenější kapela.
Lístek. Mobil. Klíče. Peněženka. Foťák....a klobouk! Jako vždy si vybojuji místo přímo u podia. Po hodinovém stání na podpatcích, světla konečně zhasínají, lidi ječí a přichází ONI. Texty znám nazpaměť, skákat budu i kdyby ty zatracený nohy bolely sebevíc a fotit budu taky i kdyby mi měla upadout ruka. Všechny tyhle věci stíhám dohromady.
A pak, u třetí písničky, si bubeník odskočí k mikrofonu a jakoby se nic nedělo říká, že teď bude potřebovat nějakou dámu v klobouku. Já se jen krčím, lidi se na mě otáčí ( protože jiný magor v klobouku tam nebyl ), ale bubeník naštěstí jde směrem ode mě. Hledá se slovy: "To vážně nikdo? Hmmm." Když dám konečně hlavu nahoru, stojí přede mnou s nataženou rukou: "Tak pojďte, slečno" usmívá se jak roztomilé štěně a už mi pomáhá na podium.
Srdce mi buší, hlava vřeští, ruce se klepou. Postaví mě k mikrofonu a ....tohle bych popsala jako můj největší trapas a zároveň nejúžasnější zážitek.... "zpívej s námi." Z pohledů ostatních členů, bylo vidět, že tohle moje objevení nahoře není nacvičené a sami se divili, ale vroucně mě přijali. Když se na mě dva z pěti natlačili, rty asi 2cm od mých a tak jsme začali zpívat. V průběhu ke mě zezadu přiběhl bubeník a aboslutně nečekaně mi sebral klobouk a vylil na mě celý obsah lahve od vody (super, být jako miss mokré tričko před celým 1000 lidí! ), klobouk si vzal a šel zase hrát na bubny. Když byl skoro konec písničky zpěvák mě obejmul, zvedl ruku, ukázal palec nahoru a řekl: "Tak, ta je hodně dobrá, že jo!" Po úplném konci písničky jsem jim zatleskala, obejmula je a chtěla jít dolů, ale to nebyl ještě konec! Zpěvák mi řekl: "Tak a teď si můžeš skočit do publika", což jsem rázně odmítla, tak navrhl, že mi to ukáže, s tím už jsem souhlasila. Skočil. Diváci šíleli, zmizel v davu a tak jsem si nervózně začala přešlapovat. Když se vrátil, podal mi ruku, usmál se na mě, v očích mu to zablýsklo. "Tak teď můžeš ty." Podal mi můj odcizený klobouk, dovedl mě dozadu, abych se mohla rozběhnout. Rozběhla jsem se a skočila....Chytili mě a já si připadala neskutečně....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ayra Kirosaku Ayra Kirosaku | Web | 5. dubna 2011 v 18:59 | Reagovat

pááni tak toto je prenádherné slečna v klobúku :)
som rada, že sa ti niečo takéto stalo pretože je to určite prekrásny pocit už len z toho ako to čítam a ešte krajší to musel byť , keď si ho zažila a verím, že si si to užila :)
bezpochýb si si to užila :)
a máš krásny koníček

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama