Houpačka jménem Život

16. května 2011 v 16:52 | Bee |  Just me - ordinary girl
Jak zvláštní...
Zrovna jsem se vrátila ze zahrady, kde máme vlastní pidi dětský hřišťátko. Brácha dostal novou kulatou dřevněnou houpačku, táta ji pověsil, dneska fouká vítr, je zataženo a každou chvíli vypadá, že se rozprší.
Zkusila jsem ji. Zhoupla se jednou. Dvakrát. Třikrát. Bylo to jako za dob, kdy jsem byla dítko. Zavřela oči a ucítila tu volnost, tu dobu, kdy jsem nebyla za nic zodpovědná, kdy jsem mohla být všude sama sebou. Cítila jsem se bezstarostná. Byla jsem zase dítě. Dítě, kterému stačí maminčina náruč, křiklavá hračka a houpací koník. Bylo to krásný, ale jelikož to je dětská houpačka a navíc byla mokrá, tak mi to uklouzlo a já slítla. Byl to přesně ten pád z nebe do tvrdý reality. V tu chvíli, kdy jsem spadla, mě zavolala babička ať jí jdu pomoci s jídlem, zavolal na mě brácha ať mu přinesu hračky a zavolal na mě děda ať mu otevřu bránu do dvora ať může zajet s autem....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natsumi Natsumi | E-mail | Web | 16. května 2011 v 17:53 | Reagovat

hmm...zvláštny zážitok :)
viem si to predstaviť...muselo to byť ako studená sprcha...prebudiť sa takto do reality...

inak ja tiež milujem, keď sa hojdám na hojdačke...cítim sa taká veselá, bezstarostná :D vtedy je život gombička :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama