Noční světla a jen vy sami

6. února 2012 v 13:51 | Bee |  Just me - ordinary girl
Víte, co mne vyvolají obyčejná slova jako jubox a nonstop bar? Vzpomínky. Momentálně bolestivé vzpomínky a nemyslím si, že se to za ty poslední tři měsíce změní. Příliš málo času na nápravu člověka, který celý svůj život bere střídání holek za normální.
Vyvolá to ve mne vzpomínky na noc mých osmnáctých, tedy no, dvě noci, po mých oficiálních osmnáctých narozeninách. V té době jsem byla až po uši, i když jsem si to nechtěla přiznat a snažila jsem se tomu vzdorovat, zamilovaná do člověka, jehož jméno snad ani nechcete znát, neboť by jste se začali smát v tohle okamžiku, kdy chci, abych jste tenhle text brali s naprostou vážností, ale jelikož si ho chci pamatovat, ani nevím proč, tak vám ho řeknu, ..( řekla bych, ale po zjištění kolik známých sem chodí, raději ne, i když to vědí).... No, možná to nebylo tak vtipné, ale dobře pokračujme. Já, nadopovaná již druhou lahví, pardón, jednou lahví šampaňského, druhou lahví vína a filmem Osobní strážce, kde bylo právě ono slovo "jubox" a věta: " Chci s tebou prostě jen spát" řečeno, jsem obdarována tím, že vám chci říct pravdu, tak jak bych ji neřekla, ani …vlastně nikomu. Jestli mi víno, či jiný alkohol dopomáhá k psaní tak potěš pán bůh.


Mám v tom zmatek. Ve svém milostném životě, jistě v čem jiném. Ach jo, proč musí být prosté "užívání si" tolik složité? Proč by to nemohla být jednoduchá věc, jako u naprosto obyčejného člověka? Proč u mě musí být všechno tak složité? Nebo si to dělám sama? Házím si ty klacky pod nohy já nebo je to tajemný, nevyzpytatelný osud, kdo všechno kontroluje? Jestli je to on, nelíbí se mi to. Jestli jsem to já, nemám se za to ráda. Ó, jaká novina.
Jubox. Nonstop. Byla jsem méně opilá než on a když si toho všiml, řekl, že půjdeme k nim do klasického baru. Proč by ne. Napadlo mě tenkrát již v dobré náladě. Přišli jsme tam a bylo řečeno několik vět, které jsem si jistá, že nezapomenu, dobře, pokud si je teď zapíšu, tak je určitě nikdy nezapomenu, ale tenkrát a vlastně i teď, když tohle píši, mám pocit, že je nikdy z paměti vytratit nemůžu. Věty typu: " Už vím, proč tě "tenhle a tenhle" tolik miluje" nebo " Ty jsi vlastně jediná, která u nás v nonstopu byla dvakrát, ani jedna před tebou tu nikdy nebyla". Obyčejné věty, sakra, a já si je pamatuju tak jasně, jakoby to bylo včera, proč?! Nechci! Kdyby to bylo jen možné nejraději bych vymazala všechno! Všechno. Říkám to teď vážně, ale vážně, za úplně střízliva, bych to vážně nikdy nemyslela, protože jak je mým dobrým zvykem, bych nad vším hrozně přemýšlela a všechno by mi dávalo, i když naprosto iracionální, důvody. Proto mám ráda tyhle stavy, kdy říkám pravdu, i když nejsem opilá, prostě mi to dodává odvahu. A jelikož si všichni myslí, že jsem odvážná už až tak dost, tak tohle stačí. Je to stav naprosté oddanosti něčemu, čemu věříte a jste v tom schopni věřit, myslím opravdu věřit, ne jen si to vysnít, v takovou chvíli víte, že to dokáže a nic vás nemůže zastavit před tím, abyste si to splnili, chápete všechny klady i zápory, ale přesto víte, že je to ta nejsprávnější věc na celém světě, která vás mohla potkat nebo napadnout. Prostě jdete a uděláte to. Je to tak správně. Je to tak upřímně a s odvahou, kterou ztrácíte za denního světla….Vybral tam písničky, které myslel, že by se mi mohly líbit, a líbily, ale jen z důvodu, že jsem je měla spojené s ním. Už tam mi začínal večer splněných snů. Už tam jsem měla být v sedmém. Byla jsem, když mě líbal. Když mě držel. Když ležel vedle mě. Bolí to, teď když na to vzpomínám a vím, že víc už to nikdy nebude. Víc než vzpomínky na mlživé "poprvé". Víc než jen záblesky, hodně záblesků, ale ne úplně celé. A to nikdy nenapravím. Bylo to, pro mě dokonalé, už jen z důvodu, že to byl on, můj kapitán, ale to, že vím, že byl, stejně jako já, pod vlivem mnoha, a když říkám mnoha, myslím tím opravdu víc než dost alkoholu, je to podivné prázdno, jakoby to ani nebylo opravdové. Vždycky jsem myslela, že láska z jedné strany stačí, ale v téhle věci, ne. Pak strávíte noci s osamělými slzami v očích a nebudete vědět, co si počít sami se sebou. Ani já to nevěděla, a ani nevím teď. Takže rovnou, nedělejte to. Je to chyba, tedy pokud chcete být osamělými dívkami s vínem v ruce a víc než romantickým filmem, u kterého uroníte víc než sto slz, směle do toho, jinak se vyhnout obloukem! A to hlavně takovým jako byl můj kapitán.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama