Březen 2012

Táta

26. března 2012 v 21:39 | Bee |  Písmenková část
"Ani nevíš, tati, jak moc mě mrzí, že už nemůžu být tvojí malou holčičkou. Řekl jsi, že jsem tě zklamala, že jsi si myslel, že zrovna já jsem chytřejší. Jenže víš, tenkrát jsem byla opravdu zamilovaná, poprvé opravdu, jen ne správně. Věděla jsem do čeho jdu a tak moc se to lišilo od všeho, co jsem si pod tím vždycky představovala. Jenže on měl kouzlo, pamatuješ jak jsme byli poprvé na Harrym Potterovi a já si přála, aby kouzla existovala? On mi je ukázal. Ukázal mi kouzelný svět. Nebezpečný svět. Veselejší svět. A já mu propadla. Chtěla jsem víc a víc a pak … Pak z ničeho nic jsem přestávala věřit, že by to mohla být pravda. Začínala jsem být šťastná za každou vteřinu, tudíž i za ty výhody, které tvoří náš přátelský vztah.

Tati, nemůžu říct, že bych nebyla zklamaná z toho, že svět není taková pohádka a tak kouzelný, jako byl v tvých příbězích, které jsi mi vypravoval pokaždé, když jsem šla spát nebo se v noci probudila a volala tě. Popravdě mám ještě i teď občas potřebu zavolat tě, že se mi zdál zlý sen nebo, že ten zvuk za dveřmi zní hrozivě. Bojím se, nejvíc toho, že nenaplním tvá očekávání, to co jsi mě učil celých osmnáct let. Nejsem dokonalý člověk, jen vím, že prostě občas se musím vzdát své "pohádky", abych cítila, že žiji. A vím, že s ním to cítím, i když je to špatné nebo hloupé. Další pravdou je, že ty noční můry, které mě v noci budí, jsou o něm. Budeš mě vždy chránit, klidně před celým světem, tím jsem si jistá, jen si nejsem jistá jestli to dokážeš před takovými věci jako je můj kapitán. Já nevím, co se to děje, když o té realitě vím, ale snažím se ji popřít. Vážně nevím. Jen vím, že ať to chceš nebo nechceš ty nebo já, vždycky budu tvoje malá holčička, která se bude ráda vracet domů a ještě raději se koukat na to, jak šťastní jste….a možná, někdy se naučí to štěstí taky najít."

Asi šesté vstoupení do té samé řeky.

19. března 2012 v 20:18 | Bee |  Just me - ordinary girl
"Co se stalo, že to nedopadlo dobře?"
"Bylo to dobré, to na tom bylo špatné."
Nesměla by se s ním cítit tak dobře jako pokaždé. Protože to je on... Nevěděla proč, prostě jen měla pocit, že bude padat níž a níž, pokaždé když se s ním bude bavit. Věděla i, že by neměla odhánět lidi, se kterými se cítí dobře, jenže tohle ji prostě nutilo se do něj zamilovávat čím dál víc a stále a znovu dokola. Přesně ten pocit, který chybí polovině ostatních párů, to co je po nějaké době rozdělí, to že nevědí jaké je to se do sebe každý den zamilovávat, to že je ten druhý neumí překvapit a všechno je jen stereotyp. Tohle on nebyl, ani ona. Bylo to jako země divů. Ona si s ním připadala jako Alenka v Říši divů. A přesně tohle milovala nejvíc. Věděl jak ji rozesmát, jak ji potěšit, jak jí zalichotit, jak ji utěšit, ale i jak naštvat nebo zklamat. Když byla v jeho blízkosti všude to jiskřilo. Věděla, že tenhle vztah mu vyhovuje. Tyhle výhody. A jí taky, hlavně když mohla být s ním, jenže ji to vysilovalo víc než by si kdo jiný mohl pomyslet. Pouštěla se do jeho pastí sama. Věděla předem do čeho jde, ale stejně ji to neodrazovalo. Milovala to nebezpečí, které se skrývalo v jeho náruči. Ta špatnost, to že to každý okomentuje a ještě obohatí o svou vlastní teorii. Proč ji to tolik přitahovalo? Proč na něj nebyla milá, ale nenechala si uniknout příležitost, abys do něho nerýpla? On jí to oplácel stejnou mincí a to byl další důvod, proč se jí tohle zamlouvalo. Být s ním chtělo odvahu.
Proč nejsem nadšená z těch věcí, které mi sám nabízí? Jako další schůzku, dvoudenní jízdu jen s ním v lodi? Proč neskáču radostí, tak jako bych z toho byla nadšená tenkrát? Proč mě to spíš bolí a dusí? Protože si až moc střízlivě uvědomuji, že tohle není moje cesta, i když mi připadá správná a pravá. I když má všechno, co bych chtěla. On je jen moje křižovatka, a já právě dorazila doprostřed, teď jen určit tu další cestu. Ale přesto, asi ještě chvíli setrvám s ním uprostřed a budu doufat, že mě další kroky připraví na tu lepší a správnější cestu.

One Tree Hill

14. března 2012 v 20:32 | Bee |  Just me - ordinary girl
One Tree Hill. Pro někoho jen obyčejný americký seriál, který je úplně stejný jako všechny ostatní. Ale pro mne ne. Pro mne je to srdeční záležitost, která mě doprovázela celých 6 let mého života. Utvářela moji osobnost, pomáhala mi vyrovnávat se se světem a všemi problémy. Nepamatuji si místo, věc, písničku…nebo člověka, u kterého by mi bylo tak dobře jako s tímhle seriálem. Nikdo mě nedokázal uklidnit lépe. Nikdo mě nedokázal tak morálně pozvednout a ukázat, že i já mám svoji vlastní hodnotu. Zní to jako klišé. Vtipné klišé, ale One Tree Hill, pro mě znamená tolik, že to nedokáži ani popsat. Je to jako zázrak. Láska na první pohled. Něco takového se nestává, ne se seriálem. Ale mě se to stalo. Zamilovala jsem se a tuhle lásku nikdy, nikdy neopustím.
Už zbývají jen 4 epizody do posledního, úplně posledního dílu....a já nevím, jestli se dokážu na ten poslední díl vůbec podívat. Nechci aby skončilo něco, s čím mám spojených tolik nádherných vzpomínek, ale zároveň chci taky vidět, že ty postavy, které jsem tolik milovala mají svůj šťastný konec a věřit, že by opravdu mohl existovat i v tomto světě, ne jen v Tree Hill.
Všichni se snažíme najít tu správnou cestu životem, kterou se budeme ubírat, nějaké místo, které nazveme domovem a v neposlední řadě, sami sebe. Tyhle důležité věci jsem našla díky nim, díky těm postavám, se kterými jsem společně rostla. Díky němu jsem začala věřit v sebe sama, ve splněné sny, v pravou lásku. Protože někdy prostě potřebujete v něco věřit, říkat si, že všechno bude v pořádku, i když jste přesvědčeni o opaku, ale pak přijde něco, někdo, kdo vám ukáže, že všechno není zdaleka tak ztraceno, jak to vypadá, že je tu mnoho možností jak se vydat dál. Jen musíme najít tu kuráž, která v nás dřímá, chopit se jí a vyrazit dokázat všem okolo, že stojíme za víc.
Víte, One Tree Hill byl opravdu velký kus mého života. Nevzdám se ho. Nelituji času stráveného nad ním. I když skončí, pořád ho budu mít v sobě, bez ohledu na cokoli.

"Imagine a future moment in your life where all your dreams come true. You know, it's the greatest moment of your life and you get to experience it with one person. Who's standing next to you?" Peyton Saywer

Večer, na který čekáte skoro celý život

3. března 2012 v 20:13 | Bee |  Just me - ordinary girl
1. března 2012
Celý půlrok se těšila na tenhle den. Tuhle noc. Jeho maturitní ples. Počítala se všemi možnými scénáři - nejhorší, střední cesta i nejlepší, ale stejně se necítila připravená na všechno. Nebyla. Odpočítávala minuty, chtěla se tam s ním oficiálně rozloučit a soustředit se na jiné věci. Lidi. Ale byla bláhová, když si tohle vysnila, jako vždycky to dopadlo úplně jinak než by chtěla. I když…..