Táta

26. března 2012 v 21:39 | Bee |  Písmenková část
"Ani nevíš, tati, jak moc mě mrzí, že už nemůžu být tvojí malou holčičkou. Řekl jsi, že jsem tě zklamala, že jsi si myslel, že zrovna já jsem chytřejší. Jenže víš, tenkrát jsem byla opravdu zamilovaná, poprvé opravdu, jen ne správně. Věděla jsem do čeho jdu a tak moc se to lišilo od všeho, co jsem si pod tím vždycky představovala. Jenže on měl kouzlo, pamatuješ jak jsme byli poprvé na Harrym Potterovi a já si přála, aby kouzla existovala? On mi je ukázal. Ukázal mi kouzelný svět. Nebezpečný svět. Veselejší svět. A já mu propadla. Chtěla jsem víc a víc a pak … Pak z ničeho nic jsem přestávala věřit, že by to mohla být pravda. Začínala jsem být šťastná za každou vteřinu, tudíž i za ty výhody, které tvoří náš přátelský vztah.

Tati, nemůžu říct, že bych nebyla zklamaná z toho, že svět není taková pohádka a tak kouzelný, jako byl v tvých příbězích, které jsi mi vypravoval pokaždé, když jsem šla spát nebo se v noci probudila a volala tě. Popravdě mám ještě i teď občas potřebu zavolat tě, že se mi zdál zlý sen nebo, že ten zvuk za dveřmi zní hrozivě. Bojím se, nejvíc toho, že nenaplním tvá očekávání, to co jsi mě učil celých osmnáct let. Nejsem dokonalý člověk, jen vím, že prostě občas se musím vzdát své "pohádky", abych cítila, že žiji. A vím, že s ním to cítím, i když je to špatné nebo hloupé. Další pravdou je, že ty noční můry, které mě v noci budí, jsou o něm. Budeš mě vždy chránit, klidně před celým světem, tím jsem si jistá, jen si nejsem jistá jestli to dokážeš před takovými věci jako je můj kapitán. Já nevím, co se to děje, když o té realitě vím, ale snažím se ji popřít. Vážně nevím. Jen vím, že ať to chceš nebo nechceš ty nebo já, vždycky budu tvoje malá holčička, která se bude ráda vracet domů a ještě raději se koukat na to, jak šťastní jste….a možná, někdy se naučí to štěstí taky najít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 porcellinas porcellinas | Web | 26. března 2012 v 21:48 | Reagovat

krásný..to co píšeš...znam..:(pro mě už tady táta neni vůbec. Nechce semnou ani mluvit..:(

2 Natálie Natálie | 26. března 2012 v 21:56 | Reagovat

já jsem svého tátu ani nepoznala... odešel od mamky ještě než jsem se narodila... a bohužel ani o to mě poznat nestál a nestojí... je tomu tak už skoro 17 let ;-)

3 Aliyah Aliyah | Web | 26. března 2012 v 23:24 | Reagovat

Já bych s tátou chtěla hrozně moc mluvit.. Bohužel to nejde a nikdy nepůjde :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama