3000 šancí. 3000 možností.

2. dubna 2012 v 21:23 | Bee |  Just me - ordinary girl
3000 šancí. 3000 možností. A pokaždé jsem se cítila jako idiot. Ano, záblesky čistého štěstí, vášně, chtíče, zakázaného, co vám spadne do náruče, ale vždy to skončilo stejně. Pocitem, který vás doslova táhne, vytahuje vaši mysl z těla, máte v hlavě miliony slov, ale cítíte prázdno.
Nikdy to nemělo zajít tak daleko, když od samého začátku to bylo odsouzeno k ...tomuhle. Ale kdo by se vzdal sladkého poznání, které vás pomalu naplňuje od špiček prstů na noze až po hlavu, kde zakoření , schová se a při každé vhodné příležitosti dokazuje, jak každým okamžikem roste a nabírá na intenzitě. Pak se ani nenadějete a po noci, kdy se vám zdály pohádkové sny, se probudíte s pocitem, že něco postrádáte. Někoho. Člověka, který z vás dělá idiota při každé, hlavně nevhodné situaci. Jenže je tu i ten druhý pohled. Pohled, kterým ho vidíte především vy, těma očima, které ho hledají v zapadlých ulicích, kde jste se procházeli. Třeba jen jednou jedinkrát, ale vy přesto doufáte, nenápadně pátráte, že tam bude. Že se tam jen mihne. Srdce vám tluče jako splašené. Vy toho člověka vnímáte jako někoho, kdo vám ubližuje, hraje si, ale vidíte ho očima, které vám říkají něco úplně jiného. Pro takové oči je ten člověk sen, který vídáte ve spánku, o který se můžete opřít, můžete mu věřit....

Nevím, jestli je to tím, že pravdu vidět nechceme nebo nemůžeme.
Život není hoolywoodský scénář, kdy se zamilujete do padoucha, kterého jen svojí láskou, dobrotou a velkým srdcem, napravíte na prince, který vás bude milovat a žít s vámi šťastně dokud nezemřete. My, obyčejní lidé, začínáme a končíme hned na začátku těchto scénářů, kterým naivně věříme a snažíme se je převést do reality. Vkládáme svoje budoucí štěstí do rukou, které mají černé rukavice vrahů. Snažíme se být obezřetní na každém rohu, všude kde to jen jde, ale když přijde na náklonost, lásku, zahazujeme vše, co jsme se naučili. Mozek sepne na úsporný režim a celé tělo ovládá pouze to bušící těleso ve vaší hrudi. A přesně to těleso se rozhoduje špatně. Pouze následuje naše touhy, které nás táhnou ke špatným lidem, protože ti špatní lidé, říkají ty správné věci.
A co je méně bolestivé, pustit k sobě hodného člověka, který se vám dostane do srdce, které může zničit nebo zlého, který se pokaždé snaží dostat pouze do vaší postele?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 europe-girl europe-girl | 2. dubna 2012 v 21:29 | Reagovat

Hezky napsaný.Kéž by lidi měli na čele napsáno (špatný) (dobrý) i,když si kladu otázku kdo by to posuzoval zda je špatný člověk či dobrý ... je to chaos.

2 Tamaa Tamaa | Web | 2. dubna 2012 v 21:43 | Reagovat

Dobrá úvaha. Velice se mi líbí hlavně ten název článku :3 Je velice pravdivý, takže se mi velice, velice líbí :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama